Kterak svět přichází o geniální české teorie
Občas mě při listování některými českými odbornými periodiky (z oblasti automatizace, řídicích systémů a příbuzných) přepadne lítost nad tím, jak je odborný svět za hranicemi ČR připravován o geniální průlomové myšlenky a my v ČR naopak o tu slávu v celosvětové odborné komunitě. Ta lítost je zesílená po zjištění, že daný článek přinášející převratný výsledek v oblasti teorie (automatického) řízení byl v konferenční podobě představen odborné komunitě pouze na lokální konferenci v Česku (pardon, s mezinárodní účastí kolegů ze Slovenska).
Smutky však pominou, když se čas od času se zájmem pustím do čtení článku, který názvem slibuje téma mně blízké. Jsem srozumněn s tím, že si teď "nabíhám", ale skutečne musím nahlas říct, vlastně napsat, že je nakonec štěstí, že některé výsledky nejsou prezentovány za humny. Při tomto tvrzení mám v hlavě naprosto konkrétní články a v nich naprosto konkrétní, s prominutím, bláboly.
Kdo mi dává právo stavět se do role "nejchytřejšího z nejchytřejších"? Ale však právě že nikdo. Právě proto, že se kompetentní cítím jen v několika málo odborných oblastech, bych rád při čtení časopisu určeného široké odborné veřejnosti měl jistotu, že odborné články a fakta v nich prezentovaná již prošla nějakým skutečně tvrdým recenzním řízením. Takové však není téměř nikdy možné realizovat v tak malé komunitě, jaká je v ČR. Vždyť i v tak specializovaném oboru jako je automatizace a řídicí systémy pracujeme snad každý na jiném problému. A to už ani příliš nezdůrazňuji, že se vlastně téměř všichni dobře známe a jsme často i přátelé. A kritika odborné práce se u nás stále ještě nenosí. Naopak, je brána jako osobní útok. Vždyť kdy naposledy jste kdo viděli v českém odborném časopise článek nesoucí název například "Kritický komentář ke článku XYZ..."?
Jako jediné správné řešení shledávám, že by každý z článků přinášejících zásadní teoretické výsledky nejdříve prošel sítem specializovaných mezinárodních teoretických časopisů. Světová komunita je oproti té české obrovská, a z vlastní zkušenosti autora i recenzenta můžu potvrdit, že v recenzním řízení je odborná práce velice často posuzována odborníkem pracujícím na naprosto stejném problému a taková recenze pak je velmi kvalifikovaná a nezřídka i "ostrá".
Výběr vhodných časopisů je široký. Na samotném vrcholu stojí nepochybně následující trojice časopisů
IEEE Transaction on Automatic Control
IFAC Automatica
SIAM Journal on Control and Optimization
Výsledky, které byly publikovány v těchto časopisech, je možno považovat za uznané velice náročnou odbornou komunitou, že přináší zásadní teoretické výsledky z oblasti teorie automatického řízení. Jen o malý zanedbatelný stupínek prestiže níže jsou v naší komunitě časopisy
Systems and Control Letters
International Journal of Robust and Nonlinear Control
International Journal of Adaptive Control and Signal Processing
Optimal Control Applications and Methods
European Journal of Control
International Journal of Control
Multidimensional Systems and Signal Processing
Určitě jsem spoustu špičkových časopisů vynechal. Výčet výše je skutečně zaměřen příliš úzce na metody samotného návrhu regulátorů. Kromě toho existují i časopisy specializované na řízení chemických procesů, robotů, letadel či výrobních linek (například nedávno vzniklý IEEE Transaction on Automation Science).
Ve stejné oblasti také existuje celá řada dalších časopisů, které jsou specializovány na aplikační výsledky. Z nich nejprestižnější jsou nepochybně
IEEE Transactions on Control Systems Technology
IFAC Control Engineering Practice
Pro sebe coby příležitostného autora odborných textů v českých odborných periodicích si tedy dělám závěr, že své kolegy budu informovat pouze o teoretických výsledcích, které již došly uznání na světovém kolbišti. Vždyť jaká jiná vlastně může být motivace pro takovou prezentaci před českou komunitou? Tzv. akademické bobříky to být snad už nemůžou, protože rozumné instituce výrazně rozlišují ve svém bodovém hodnocení, kde byl výsledek prezentován. Tedy jediná motivace pro publikování "doma", která mi zůstává, je pochlubit se s úspěchem a získat tak mezi čtenáři případné partnery pro další práci.
Pro sebe coby čtenáře si dělám závěr, že jakmile narazím na text slibující bombastický teoretický výsledek a přitom bude zřejmé, že výsledek byl prezentován pouze na lokální konferenci, nezačnu takový článek ani číst (a budu se snažit jeho existenci zatajit před svými studenty...:-)
Odborné versus vědecké časopisy
Kdo jiný než redaktor českého odborného časopisu věnovaného průmyslové automatizaci bych měl na příspěvek zareagovat.
Především se domnívám, že odborné časopisy – trade magazines nebo professional magazines – nejsou určeny pro primární publikaci výsledků vědecké práce. Slouží k celoživotnímu vzdělávání odborníků v daném oboru. K primární publikaci výsledků vědecké práce jsou určeny pouze vědecké časopisy – scientific journals. Zatímco ty první jsou určené široké odborné veřejnosti, ty druhé sleduje většinou jen vědecká komunita.
Z toho vyplývá, že články s převratnými výsledky v oblasti teorie automatického řízení z principu do odborného časopisu patří až poté, co projdou primární publikací ve vědeckých časopisech a diskusemi na vědeckých konferencích.
Není tajemstvím, že publikovat v prestižních vědeckých časopisech je finančně i časově náročné a vědecká práce je přitom hodnocena především podle počtu publikací. Ti méně zdatní proto hledají cesty, jak přežít třeba i za pomoci zneužívání odborných časopisů. Potom se v některých odborných časopisech objevují články toho typu, o nichž se v úvodním příspěvku mluví: ne příliš kvalitní a psané s jasným úmyslem získat bobříka. Ne všude v odborných časopisech probíhá recenzní řízení, ne všude je stejně náročné...
Mluvím-li za časopis Automa, všechny články procházejí redakční úpravou, aby byla zajištěna jejich srozumitelnost a odborná i jazyková správnost. Recenzním řízením ale procházejí jen vybrané články, které to svým charakterem nebo zásadním obsahem vyžadují. Publikujeme ale také množství článků – úvah, esejů, diskusí, referátů o projektech, o nových výrobcích atd. – které svým charakterem recenzní řízení nevyžadují.
Zneužívání odborných časopisů k tomu, k čemu nejsou určeny, to jest k primární publikaci výsledků vědecké práce, vede k tomu, že instituce, jejichž úkolem je hodnotit vědeckou práci (a rozdělovat státní peníze), publikace v odborných časopisech neberou v úvahu. Například Rada pro výzkum a vývoj si vytvořila index nehodnocených časopisů (zde), aby svou neschopnost odlišit kvalitní výsledky vědecké práce od různých kompilátů nebo dokonce „blábolů“ mohla skrýt za jednoznačný předpis. Aby bylo jasné, tu neschopnost jí nedávám za zlé, hodnotit výsledky vědecké práce je opravdu velmi obtížné pro odborníky, natož potom pro úředníky, nicméně negativní seznam se mi nezdá být šťastným řešením, protože otevírá cestu k tomu, aby přece jen bylo možné vědecky publikovat v těch časopisech, které se z různých důvodů do seznamu nedostaly (a kdyby náhodou takový časopis nebyl po ruce, nevadí – není přece těžké jej založit).
To ale nepovažuji za zásadní problém. Systém hodnocení vědecké práce se jistě bude postupně vyvíjet a zlepšovat, stejně jako metody, jak jej „efektivně využívat“. Co mi vadí víc, to je malý důraz na prezentaci výsledků vědy a výzkumu širší odborné obci mimo vědeckou pospolitost.
Podle mého názoru zvláště v oboru, jakým je automatické řízení (a technika vůbec), je primární vědecká publikace na samém začátku cesty. Teorie automatického řízení není kabinetní věda a není určena jen pro vědeckou komunitu. Očekává se od ní, že bude mít dopady na realizaci řídicích systémů v praxi. Proto je třeba rozvíjet komunikační kanály mezi teorií a praxí; a odborné časopisy k nim počítám. Tím odpovídám na otázku pana Huráka, jaká může být motivace prezentovat výsledky vědecké práce před českou odbornou veřejností: v technických oborech to považuji za stejně nutné a důležité jako prezentaci uvnitř vědecké komunity. Spektrum odborných časopisů je dostatečné a jistě nebude pro autory-vědce problém preferovat ty kvalitní. Jen jde o to vytvořit jim takové podmínky, aby prezentace v kvalitních odborných časopisech byla příslušnými institucemi náležitě hodnocena.
Ještě dovolte malou poznámku k nedostatku kritických komentářů, o nichž se pan Hurák ve svém textu zmiňuje. Dostáváme do redakce mnohé kritické ohlasy a názory, ale je pravda, že většinou nejsou určeny ke zveřejnění. Jsou to spíše upozornění pro nás, že určité články čtenáři považují např. za příliš akademické, příliš povrchní, příliš „jarmareční“... Jsou ale i výjimky, viz např. diskuse k článku Schlegel – Sobota: Prediktivní regulátor pro průmyslovou praxi. Kritický komentář P. Klána lze najít zde, odpověď autorů zde (hypertextový odkaz na původní článek je v závěru obou příspěvků). Když s tím tedy autoři souhlasí, vůbec nejsme proti zveřejňování kritických komentářů. To, že jich není mnoho, není naše vina.
Petr Bartošík, Automa